O společnosti

Politické a společenské změny, které umožnila listopadová „něžná revoluce“ 1989, vytvářejí podmínky pro obnovu spolkového života administrativně zlikvidovaného na počátku 50. let 20. století. Takový osud postihl rovněž Archeologický spolek Starý Velehrad.

Skupina studentů staroměstského gymnázia (tehdy SVVŠ), působících jako sezónní průvodci ve vykopávkách na Velehradě, vytvořila v polovině 60. let neformální skupinu Historia Club, usilující o hlubší poznání dějin velehradského kláštera i jeho širších vztahů k Velké Moravě a otázce velehradské. Možnosti byly tehdy nepatrné. Přesto se zrodila myšlenka obnovit na Velehradě zaniklé podmínky pro vědecký výzkum velkomoravské, cyrilometodějské a velehradské tradice. Náš entuziasmus a odhodlání evokovaly již samotné prostředí Velehradu, slovanský archeologický průzkum v nedalekém Starém Městě a konečně oslavy 1100 let příchodu cyrilometodějské misie na Velkou Moravu v roce 863. Koncem 60. let se sice skupina Historia Club rozešla, myšlenka však nezanikla. Proto dnes, zejména díky dr. Jiřímu Jilíkovi, stojíme na prahu nových možností obnovit zcela oficiálně a institucionálně tradici zaniklých velehradských spolků a korporací.

Historická společnost Starý Velehrad programově navazuje na přerušenou činnost někdejšího Archeologického spolku Starý Velehrad. Tento spolek vznikl sice až v roce 1925, ale měl bohatou prehistorii a několik předchůdců. První spolek tohoto jména založil v roce 1881 polešovický farář P. František Koželuha. O jeho činnosti zatím nevíme mnoho a zřejmě zanedlouho zanikl. V roce 1891 založil ThDr. Antonín Cyril Stojan se souhlasem olomouckého arcibiskupa Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje a jako jeho ideovou odnož založili P. Josef Cibulka s dr. Stojanem v roce 1902 Družstvo Velehrad, které mělo organizačně soustřeďovat úsilí o duchovní povznesení Velehradu a zároveň do budoucna zabezpečovat stálý duchovní rozvoj cyrilometodějského ohniska obrody. Dalším důležitým úkolem Družstva Velehradu byla soustavná péče o všestranné povznesení Velehradu „kříšením, obnovováním a zvelebováním památek cyrilometodějských, aby Velehrad byl zdrojem víry a ohniskem realizace ideje cyrilometodějské.“ V témže roce 1902 zřídilo Družstvo na Velehradě Všeslovanské muzeum, jehož prvním kustodem se stal známý folkloristický pracovník a sběratel František Kretz. Krátce poté došlo na Velehradě k rozsáhlým odvodňovacím pracím v areálu kláštera, při nichž byl podniknut první archeologický výzkum na půdě Velehradu. Výzkum řídil Jan Nevěřil, profesor náboženství na gymnáziu v Uh. Hradišti. V té době vznikl archeologický odbor při Družstvu Velehrad, který vznikl z dosavadního Výboru pro hledání hrobu sv. Metoděje.

Archeologický spolek Starý Velehrad se sídlem v Uh. Hradišti byl založen v roce 1910 prof. Janem Nevěřilem, dr. Janem Sedláčkem, dr. Bruno Stanclem a Antonínem Matouškem. Spolek měl za úkol archeologicky zkoumat Velehrad a bádat o životě a činnosti sv. Cyrila a Metoděje. Během první světové války však spolek svoji činnost zastavil a po roce 1918 pro nedostatek členů zanikl. Úředně byl ovšem zrušen moravskou zemskou správou až v roce 1929. To už však působil nový spolek stejného názvu. Bývalí činovníci spolku dr. Stancl a dr. Jan Nevěřil, tehdy již děkan teologické fakulty v Olomouci založili 1. května 1925 nový Archeologický spolek Starý Velehrad. Předsedou byl zvolen msgr. Jan Vyvlečka z Olomouce a jednatelem staroměstský učitel a archeolog Antonín Zelnitius (20. 7. 1927). Z jednání příští valné hromady spolku v roce 1928 vzešlo nové vedení za předsednictví olomouckého světícího biskupa, msgr. Jana Stavěla.

Po určitou dobu působil ve Starém Městě souběžně Muzejní spolek Starý Velehrad, který v roce 1922 založil Antonín Zelnitius. Cílem muzejního spolku bylo zřídit ve Starém Městě místní muzeum a soustavně o něj pečovat. Naposledy byly muzejní sbírky instalovány v budově staroměstské radnice, odkud je převzalo Slovácké muzeum.

V hlavních cílech navazoval Archeologický spolek Starý Velehrad plně na dřívější spolek z roku 1910. Předsevzal si archeologický průzkum území Velehradu s okolím a bádání o životě a činnosti sv. Cyrila a Metoděje. Do konce roku 1928 však spolek neprojevoval mnoho aktivity na veřejnosti. Situace se změnila v následujícím roce 1929, kdy Družstvo Velehrad předalo spolku do správy archeologické sbírky Všeslovanského muzea na Velehradě a spolek si vyřídil právo archeologických výzkumů v katastru všech obcí v okolí Velehradu. První akcí členů Starého Velehradu byl výzkum Králova stolu u Velehradu a jeho zabezpečení s úpravou okolí. Od roku 1930 začal Archeologický spolek vydávat ročenku Sborník velehradský – nová řada, čímž navázal na program Velehradského sborníku, který vycházel zásluhou velehradských duchovních P. Josefa Vykydala a P. Josefa Vychodila v letech 1880–1885, 1896–1899. Nové řady Velehradského sborníku vyšlo celkem 16 ročníků, naposledy v roce 1948. Jeho obsah byl zaměřen zejména na archeologické výzkumy prováděné členy spolku, ale čas od času se zde objevovaly zprávy a dokumentace výzkumů i nečlenů. Pozornost však byla věnována historické a zvláště cyrilometodějské problematice. Jednotlivé ročníky nadto obsahují pravidelné jednatelské zprávy za uplynulý rok, zprávy o nové literatuře, personálie a další aktuální informace. Zvláště cenné jsou přílohy věnované pramenům k dějinám Velké Moravy a Velehradu v přepisu i překladu. Svojí pravidelností a bohatým obsahem získal Velehradský sborník postavení nepostradatelného odborného periodika pro moravskou archeologii a historii. Na aktuálnosti neztratil sborník ani po desetiletích. Ve sborníku publikovali nejen členové spolku, nýbrž i někteří renomovaní odborníci mimo spolek. Nacházíme zde články a zprávy V. Hrubého, který od roku 1939 pravidelně přispíval referáty o svých archeologických výzkumech, J. Skutila z Brna, J. Poulíka a dokonce i I. L. Červinky. Sborník velehradský v nejúplnější formě dokumentoval archeologickou činnost spolku, zejména však A. Zelnitia a K. Hanáka. Po druhé světové válce se činnost spolku opět aktivizovala. Komunistický převrat v únoru 1948 byl začátkem konce i Archeologického spolku Starý Velehrad. Nejprve přestal vycházet Sborník velehradský, časem byly činěny stále větší potíže vedení spolku, rychle ubývalo členů, až v roce 1951 požádal (nebo byl nucen požádat) pokladník dr. Martin Mikulka ONV v Uh. Hradišti o rozpuštění spolku (30. června). S revoluční rychlostí ONV vyhovělo žádosti a 5. června 1951 provedlo výmaz Archeologického spolku Starý Velehrad ze spolkového katastru. 

Listopad 1990

Prof. PhDr. Miloslav Pojsl

(Publikováno ve Veligradu – listu členů HSSV v listopadu 1990)